Informace o nás

Historie cikhájských setkávání

Od šedesátých do osmdesátých let

Počátek našich pobytů na Cikháji spadá do přípravy mezinárodního slavistického kongresu konaného v roce 1968 v Praze. Zasedání bylo věnováno otázkám syntaktickým, ale i obecně lingvistickým a bohemistickým. Tematický rozsah odrážel složení pracoviště, které se tehdy jmenovalo Katedra českého a slovenského jazyka, slovanské, indoevropské a obecné jazykovědy.
Indoevropeistiku a obecnou jazykovědu zastupovali prof. Erhart a doc. Čejka. Slavisté byli víceméně všichni; většina tehdejšího profesorského sboru vystudovala vedle češtiny také ruštinu, příp. další slovanský jazyk.

S postupnou proměnou společenské situace se proměňovaly také motivy setkávání na Cikháji. Zatímco na konci šedesátých let byly tyto pobyty důsledkem celkového uvolnění a možnosti realizovat mladistvou energii, v sedmdesátých letech se tyto pobyty staly dokladem života katedry (v protikladu ke katedrám ostatním). Byť se v důsledku sovětské okupace česká společnost pod různými tlaky postupně proměňovala, cikhájská setkání byla dokladem víceméně solidárních a přátelských vztahů mezi členy katedry. V sedmdesátých letech se hlavními tématy setkání staly syntaktické otázky. Prof. Mrázek představoval svou typologii slovanské věty. Na jiném setkání přednášel prof. Bartoněk o rozluštění mykénského lineárního písma B. Další osobou, která ovlivnila dění na fakultě i pobyty na Cikháji, byl doc. Karel Pala.  Doc. Pala seznamoval účastníky Cikháje mj. s Chomského generativní gramatikou. Z předchozích, ale i mnoha dalších iniciativ vzešly čtyři sborníky Otázky slovanské syntaxe.

Úřední zásah rektorátu a přestavba budovy přiměly organizátory cikhájských setkávání ke změně genia locī. Několik let cikhájští jezdili na Pohansko a později do Těšetic, kde jim poskytla útočiště katedra archeologie. V souvislosti s archeologickou tematikou slovanského osídlení se proměnila i témata cikhájských. Prof. Lamprecht zde probíral kapitoly ze své pozdější praslovanské mluvnice, doc. Bartáková přednášela o slovensko-českých rozdílech ve slovotvorbě ap. Kromě těchto témat se řešila řadu let i problematika nové české mluvnice. Brněnští bohemisté byli požádáni svými kolegy z Akademie, aby tzv. zmapovali terén pro jednotlivé pasáže mluvnice. A protože Brnu byla blízká tematika syntaktická, zmapovali právě oblast syntaxe.

Poslední návštěva Cikháje v této původní sestavě bohemistů a slavistů proběhla v roce 1987. Centrem zájmu se staly otázky spjaté se slovosledem. Účastnili se také anglisté prof. Hladký a prof. Svoboda.  Od roku 1987 bohemistické a slavistické akce na Cikháji skončily. Prof. Šlosar to vysvětluje změnou priorit v před- a polistopadové době. „Po revoluci bylo třeba dát především do pořádku fakultu a zavést normální poměry, proto nejméně čtyři roky šlo všechno ostatní stranou (s. 6).“


21. století – Navázání na tradici

Cikhájská setkání se však odložila na delší dobu než pouhé čtyři roky. Studenti bohemistiky se rozhodli na tuto tradici navázat v roce 2003 a uspořádali historicky první Setkání bohemistů Cikháj v 21. století. Pozvání tehdy přijali mj. prof. Rusínová, prof. Večerka či prof. Šlosar, tedy pamětníci setkávání původních. Tím tato akce zdárně navázala na tradici z let šedesátých.
Jak se sami organizátoři vyjadřují v úvodním textu sborníku k tomuto setkání: „Dle našeho přesvědčení by (…) studovat bohemistiku mělo především znamenat vytvářet a navazovat vztahy. Vztahy k lingvistice, k literatuře, k různým autorům a autoritám oboru, k metodám a způsobům práce a v neposlední řadě také vztahy ke konkrétním lidem – ke svým učitelům a spolužákům (s. 4).“

Právě z potřeby posilování a rozvíjení těchto vztahů se zrodil v hlavách studentů brněnské bohemistiky projekt Setkání bohemistů Cikháj 2003, s podtitulem: formálně-neformální setkání studentů a jejich vyučujících. „Šlo nám o to, abychom měli šanci vzájemně se setkat a poznat i mimo zdi naší fakulty, přednést ostatním v krátkém referátu, na čem právě pracujeme, co je pro nás v našem oboru to ‚živé‘ a aktuální a moci pak o tom s ostatními otevřeně diskutovat (s. 4),“ vyjadřují se ke svým plánům organizátoři akce dále v úvodu. „Vedle toho jsme také chtěli vytvořit prostředí k vedení neformálních rozhovorů, a to vše na pozadí pestrého programu. Akce byla určena a otevřena studentům všech ročníků, včetně doktorandů a všech vyučujících – jak z katedry jazyka, tak z katedry literatury FF MU. Chtěli jsme tak obě katedry a na nich studované předměty propojovat, nikoli oddělovat, jak se to občas může jevit v rámci běžného studia (s. 4).“ S tímto programem se ztotožňují i současní organizátoři akce. V tomto duchu proběhlo pět dalších ročníků Setkání na Cikháji, a zároveň tři ročníky v Brně na Filozofické fakultě. Oslovení profesoři Rusínová, Šlosar a Večerka se na konci prvního polistopadového ročníku Setkání vyjádřili ve smyslu, že jsou rádi, že se tradice obnovuje, a zejména v podobě, jaká se dříve nezdařila, to jest dohromady se studenty, a přejí si, aby šlo o počátek nové tradice (s. 6).

S přispěním Petra Matuly připravil Adam Veřmiřovský (Kovář)

Autor článku vycházel při zpracování historických souvislostí Setkání značnou měrou z textů publikovaných v prvním cikhájském sborníku (z tohoto důvodu také respektuje pravopis těchto textů, a nepoužívá zde pravopis svůj):

RUSÍNOVÁ, Zdenka. Jak se jezdilo na Cikháj dříve a nyní. In Sborník : Setkání bohemistů Cikháj 2003. Brno : Vlastním nákladem, 2004. AWADOVÁ, Linda a kol. Jak a proč to vzniklo. In Sborník : Setkání bohemistů Cikháj 2003. Brno : Vlastním nákladem, 2004.